Ztraceni v labyrintu (Nymburk)

Ve středu ráno jsme se sešli u Billy. Všichni jsme POMALU, ale jistě přišli na sraz. Opozdilcům, kterým se nepodařilo uniknout, byl vnucen bochník chleba nebo jiná potravina. Po příchodu posledního sportíka, po rozloučení s rodiči ( smrk ) a po nasazení ba?ohů jsme pod vedením Jóžina vyšli (teda spíše sešli) k tramvaji. Za pár chvil se k nám přihnala námi očekávaná tramvaj do níž jsme nastoupili a vesele jsme s ní dojeli až na zastávku, na které jsme vystoupili a šli od ní až na Hlavní nádraží. Musím poznamenat, že se tato krátká cesta naštěstí obešla bez ztracených dětí, hysterických nářků a podobných nepříjemností.
Po příchodu na Hlavní nádraží jsme nějakou tu chvíli čekali na Jožina, který kupoval lístky a na vlak, kterým jsme měli odjet. Po příchodu Jóžina a po jeho zavelení jsme vyrazili směr vlakové nástupiště. Nastoupili jsme do vlaku, obsadili dvě ,,kupéčka“ a jeli. Dorazili jsme do Nymburka, vystoupili z vlaku a šli jsme se ubytovat. Po nějaké té chvíli pochodu jsme stanuli před čajovnou. Vedle ní byl vchod ,do kterého jsme vešli. Šli jsme chvilku tmavou chodbou, vystoupali schody a jakmile jsme vy?apkali těch pár posledních schodů objevilo se před námi něco jako odpočívadlo. Nejrychlejší a hodně unavení sportíci obsadili bambusová křesílka u malého stolku a zbytek se někde unaveně opřel nebo prostě čekal ,až někdo konečně otevře dveře k naší „noclehárně“.Vevnitř si každý vybral místo na spaní a někteří nakrmili své hladové žaludky. Ještě v sobotu jsme se šli projít do nedalekého parku, kde jsme si zahráli pár her. Večer jsme si zahráli černé historky, které jsme našli v takové malé místnůstce vedle naší „noclehárny“ ( objevili jsme tam ještě Ligretto a další super hry ). Mimo to jsme nasytili své žaludky a šli, do hajan. Ráno jsme vstali, Honza ( výpravový kuchař ) nám spolu s pomocníky ukuchtil snídani, kterou si mohla dát i Terka po svém příjezdu. Dle Jožkových instrukcí jsme si zbalili na cestu do zoo a šli jsme. Šli jsme dlouho, dlouho,....až jsme došli do malé vesničky s velikým kostelem, vedle něhož byla malá, roztomilá a úžasná zoologická zahrada.
V ZOO jsme se nejdřív naobědvali (měli jsme těstovinový salát s tuňákem – ten měl velký úspěch ).Po tom jsme šli okukovat zvířátka. Jako první nás zaujala černobílá roztomilá opička(poloopička), která si nás se zájmem prohlížela :) . Kousek od ní byl výběh se spoustou malých i velkých morčátek. Procházeli jsme okolo orlů, až jsme narazili asi na nejkurióznější výběh. Byl to dětský koutek s kozami, kůzlátky, dvěma prasaty a možná jednou ovcí. Zájemci si mohli vyfotit Paroubkovou (viz. Fotogalerie 2 ). Kůzlata a kozy si svou pozornost vysloužili svým roztomilým škemráním o jídlo. Svou pozornost si vysloužila dvojice prasat tím, jak útočila na zprvu nic netušící sportíky. Ty zachránil od krutovlády prasat návštěvník zoo se spoustou sucharů pro zoologická zvířátka. Sportíci si tak mohli projít zbytek zoo. Obdivovali jsme pštrosy s ušima, všemožné pobíhající ptactvo, hyperaktivní opičky „poletující“ z provazu na provaz ve svém pavilonku nebo umělou zebru v životní velikosti s gepardem a psem ve výběhu. Někteří sportíci si užili na kolotoči v malém hřiš?átku, které bylo součástí zoo. Bylo to všechno moc hezké, ale už jsme museli jít zpátky do našeho dočasného „bydliště“. Po dlouhé cestě byla většina sportíků unavena, takže po večeru plném zábavy, legrace a „dobrého jídla“( palačinky – kdo nebyl, nepochopí ) , jsme hupsli do spacáků a usnuli, jako když nás do vody hodí :D
Po probuzení a snědení snídaně, jsme si znovu zabalili na cestu a vydali jsme se na autobus, kterým jsme jeli až do Loučně. U zámku Jóža koupil vstupenky, abychom se mohli procházet v zámeckých zahradách a obdivovat labyrinty nebo bludiště. Začali jsme malým bludištěm u zámku, dál jsme šli projít světelné bludiště na zámeckém nádvoří, ale jelikož byl den a bludiště nesvítilo, nemělo to takový efekt jako v noci. Pokračovali jsme dál k labyrintu, který byl tvořen z nízkého živého plotu. Jako další na řadu přišlo velké bludiště z malých stromků a se dvěma vyhlídkovými věži. Mezi bludišti a labyrinty byly malé informační sloupečky s minilabyrinty a minibludišti. Jako další jsme prolezli řetězový most, u kterého jsme měli v malém altánku oběd. Před obědem jsme si prolezli menší barevný labyrinty před altánem. Po jídle jsme šli dál. V palisádovém bludišti ve tvaru nohy jsme hráli družinkovou hru. Vyhráli Vlci, druhé byli Lišky a třetího místa se čestně a se ctí zúčastnily Vydry. Trochu jsme tam blbli a pak jsme šli skouknout předposlední ( provazový ) labyrint, kde jsme taky nějakej ten čásek kravili. A na definitivní konec naší prohlídky přišel buddhistický, meditační labyrint. Pomalu jsme se vraceli k autobusové zastávce, ale než jsme vyšli z areálu zámku zahráli jsme si kuželky, nasbírali pár jedlých kaštanů (ten večer jsme si je upekli :)).

Vrátili jsme se díky autobusové dopravě zpátky „domů“ tam jsme udělali všechny potřebné věci, jako se najíst, připravit štrůdl na ranní snídani, trochu si zablbnout, zahrát nějaké ty hry a samozřejmě se vyspat.
Po pozdním ranním budíčku jsme snědli snídani, sbalili si všechny naše věci, odevzdali klíče od naší noclehárny a vyrazili jsme. Protože nám vlak jel až za delší dobu, jsme šli do parku, kde jsme si dali oběd. Potom jsme šli okolo hradeb, až k vlakovému nádraží. Rozloučili jsme se s Nymburkem, Jóžin koupil jízdenky no a pak jsme jeli domů. V pořádku jsme dojeli na Hl. nádraží. Tam jsme potkali Prófu, s kterým jsme dojeli k Bille, kde si rodiče své ratolesti rozebraly a zbytek se roztrousil pryč.

[Lenka]