Rok 1986/87 aneb jak to všechno začalo

Bylo, nebylo, dávno tomu …..

Ale tak ne! Bylo, je a já věřím, že ještě bude. Ale tehdy to teprve začalo…
Barrandovské sídliště mělo první paneláky a já měla šestiletého Tomáše. 1. září byla otevřena první barrandovská základní škola, I. a II. ZŠ. na Chaplinově náměstí. Prvňáků bylo moc a nikde žádný sportovní oddíl, hudební škola nebo jiná možnost mimoškolní činnosti. Vyvstala pro mne tedy otázka co bude Tomáš dělat? Já sama jsem závodila mnoho let v atletice a chodila do Lesního oddílu a tak dozrálo mé rozhodnutí. 15. září 1986 jsem se na hřišti u školy sešla s Tomášovými spolužáky. Přišlo tehdy 33 dětí. To nebylo jako dneska v září 2002, kdy máme nováčků poskromnu, protože mimoškolních kroužků je moc a dětí málo. Tehdy se na sídliště stěhovali mladé rodiny a dětí se rodilo více než dnes. Třídy praskaly ve švech, měly 35 dětí a postupně se musely i přistavovat další třídy v prostorách na chodbách školy. Takže sehnat 35 dětí vlastně nebyl takový problém.
Běhali jsme, skákali jsme, hráli jsme si. Sportovní oddíl 1. ročníků byl založen. Od té doby jsme se scházeli pravidelně 2x týdně. Když nastal podzim a venku bylo nevlídno, přestěhovali jsme se do rozšířené chodby ve škole, protože tělocvičny ještě nebyly hotové. Teprve 2.2.1987 nastal ten slavný den naší první návštěvy tělocvičny. Bylo to báječné. Dětí bylo stále okolo 30,spíš více, a tak jsme opravdu potřebovali prostor. Často jsme cvičili na písničky z magnetofonu. Ku podivu to bavilo i kluky.
S vedením dětí mě nějaký čas pomáhala moje kolegyně z práce na dětské rehabilitaci Saša Klímová, ale dlouho to nevydržela. Mě to s dětmi bavilo i když jsem měla různé problémy. Z práce, kde jsem měla zkrácený pracovní úvazek, jsem běžela do školky pro tehdy tříletou Helču. Většinou jsem si jí „hodila“ za krk a honem utíkala do družiny ve škole. V družině jsem vyzvedla děti a šli jsme sportovat.

Ještě dnes si živě vzpomínám na cestu po schůzce domů. Bydleli jsme tehdy v rozestavěném domku v Pražské čtvrti mimo sídliště. Domů jsme se brodili blátem přes stavbu a v zimě proti silnému studenému západnímu větru. V jedné ruce jsem táhla Tomáše a v druhé Helču. Kde jsem tehdy brala tolik energie netuším. Z tohoto období se u nás v rodině dodnes vypráví historka na náledí. Šla jsem se svými dětmi a vysvětlovala jim jak si na kluzké cestě musí dávat pozor,aby neupadli a nezranili se. Samozřejmě to pak ujelo mně a při nekontrolovaném pádu jsem oběma málem zlomila ruce.
Náš sportovní oddíl byl dlouho jediným kroužkem na škole. Po čase se začaly zakládat další zájmové skupiny a též Pionýrská organizace. Jinak to tehdy za socialismu nešlo. Ale jako první oddíl školy jsme měli své postavení a já jsem si program pro děti dělala po svém, bez ohledu na nějaká pionýrská pravidla. Několik kroužků se zase rozpadlo, my jsem však vydrželi.
Začala jsem přemýšlet co budeme dělat o prázdninách. Maminky několika dětí byly učitelky ve škole i ve školce a tak jsme díky nim a hlavně díky paní Friesové jeli o prázdninách na týdenní pobyt do Krkonoš na chatu jménem Hoblinka u Malé Úpy.

Zakládající členové:

Balý Radek
Beránková Petra
Bláha Viktor
Borek Vladimír
Čečáková Zuzana
Čupka Pavel
Friessová Renata
Habartová Michala
Havelka David
Haüslerová Kateřina
Hejda Pavel
Horynová Linda
Junová Martina
Klaudová Petra
Kubíčková Jana
Ladman Jakub
Markovičová Martina
Molnárová Markéta
Müller Jan
Nižaradzeová Andrea
Novotná Jarmila
Okleš?ková Ivana
Pátková Pavla
Pavlátová Lucie
Phillipová Lenka
Raisigl Lukáš
Roušal Richard
Ryšavý Lubomír
Řipová Veronika
Stárková Alena
Smolík Tomáš
Smutná Eliška
Synecká Aneta
Špiclová Veronika
Štolbová Karolína
Švejdová Marcela
Vadas Tomáš
Vadasová Helena
Válek David
Veselý Zdeněk
Zálešák Jan
Žežulka Petr

pomocník David Rotsčild

[Nessy]